Pocta Vrabčáku a Orfeovi – Edith Piaf a Jaenu Cocteauovi – dvěma francouzským uměleckým velikánům, kteří dokázali dobýt svět.
Osud tomu chtěl, že jej opustili, ne společně, ale téměř ve stejnou chvíli, v noci z 10. na 11 října 1963. A zdálo se, že nejen Paříž takovou ztrátu neunese. Ale každý nový den, a že jich od té smutné události uplynulo, co se do 60 let vejde, svítá radostí a nadějí, a je živým důkazem, že to, co oba vytvořili , má stále hodnotu a žije. „Edith a Jean, líbají lásky své na víčka.“
Edith a Jean…výjimečný autorský počin Martina Blažka a Pavla Cmírala.
Na počátku bylo slovo! Přesněji text básníka Pavla Cmírala, který jako velký milovník nejen francouzského šansonu, ale všeho „umělecky francouzského“ přišel s nápadem připomenout dva světově proslulé francouzské velikány umění, kteří žili naplno a nestyděli se za to! Přesně věděl, že text píše Petrovi, s nímž ho pojí celoživotní osobní přátelství a umělecká hudební tvorba v celé škále, včetně šansonu. A Petr zase přesně věděl, že zhudebnit pro něj tuhle „smuténku“ může jen Martin Blažek, jehož mu přivedla, to ostatně už před 10 ti lety, do života šťastná hvězda.
A výjimečné je i to, že celý vznik této hudební pocty sledoval, dokumentoval a hlavně citlivě přidal pár informací a překvapujících momentů pro reportáž iDnes Jiří Pánek. Za to velké díky.
„Vítejte na oslavě skutečných šansonových svátků.“
Pavel + Petr + Martin